Primátor/Starosta: Mgr. Ladislav Macák
Náměstek primátora/Místostarosta: Ing. Václav Svoboda, Jiří Struček
Tel.: 374 703111
Mobil: -
Fax: 374722381
E-mail: -
Web: www.tachov-mesto.cz

Úřední hodiny:

Po: 07:00 - 17:00
St: 07:00 - 17:00

Prezentace:

Tachov - Královské město na okraji země
Tachov je město, kde končí vlaky. Tachov je město, kam nevede pořádná hlavní silnice. Tachov je město, které ač neleží na hranicích, nemá od sebe na západ prakticky nic. Jen „hvozdy“ Českého lesa a pak až Německo. Jako by se vznášel ve vzduchoprázdnu. Tachov je město, jehož minulost bývala vždycky trochu slavnější než přítomnost. Věta řečená s nadsázkou směrem do let minulých ovšem platí stoprocentně o přítomnostti.

Nic z výše uvedeného ale neznamená, že by Tachov měl zůstat opomenut stranou turistického zájmu. Všechno, co bylo napsáno, dodává městu zvláštní atmosféru, atmosféru, kterou byste stěží hledali jinde. Atmosféru města na okraji země. Se zvláštním mixem slavné minulosti dávné, neslavné minulosti nedávné i poklidem a ospalostí současnosti.
A přesto vás už příjezd do města osloví téměř okamžitě. Nejdřív se vám sice před očima otevře panoráma paneláků, ale vzápětí se objeví monumentální kostelní věž a posléze i hradby, největší zdejší chlouba.

K ochraně hranic
I když se to může dnes zdát poněkud zvláštní, Tachov je místem, kterého se dějiny nejen dotýkaly, ale kde se valily plným proudem a kde se historie častokrát utvářela. Příručky se o zdejší historii většinou rozepisují až v okamžicích našeho letopočtu. Ale není tomu ani deset let, co archeologové kutali přímo v centru města. Dva drobné úlomky pazourkovitého kamene dokázaly, že lidé tu žili již ve střední době kamenné, tedy 8000 - 6000 let před naším letopočtem!
V našem věku se tu usadili Slované a založili hradiště. Přes brod na řece Mži, která městem protéká, procházela důležitá obchodní Norimberská stezka, spojující Čechy s Bavorskem. Tachov byl jedním z nejstarších sídel západních Čech. První písemná zmínka pochází z roku 1115, kdy o něm píše listina nedalekého kladrubského kláštera.
O jedenáct až patnáct let později vystupuje Tachov z mlhavých kontur minulého času a dostává jasné obrysy. Kníže Soběslav tehdy opevňoval západní hranici a nechal přestavět i dřevěnou pevnost tachovskou. Přišlo století třinácté a s ním zakladatel mnohých měst Přemysl Otakar II. Vybudoval hrad kamenný a královské město. Hrad plnil také velmi důležitou funkci: byl střediskem tzv. chodské manské služby. Té podléhali drobní šlechtici z okolí a jejich úkolem byla vojenská ochrana hranic. Manská služba zanikla v roce 1623 a tehdy začal chátrat i hrad, tenkrát ovšem již přestavěný na renesanční zámek.

Husitské intermezzo
Mezitím se ovšem poprvé k branám města i za ně dostala válka. Hned třikrát se tu utkali husité se svými protivníky. Poprvé již roku 1421: tehdy kališníci dobyli předměstí a Tachov se začal třást, avšak zpráva o blížícím se vojsku Zikmundově ještě donutila husity vzít raději nohy na ramena. Klid trval jen šest let. Husité pod vedením Prokopa Holého sem pronásledovali účastníky křížové výpravy, porazili je a dobyli i město. Poslední střet se odehrál v roce 1431, kdy město dva týdny úspěšně vzdorovalo křižáckému obléhání.
Stejně jako jiná česká města se i Tachov v době bělohorské postavil na špatnou stranu, měřeno pragmatickou optikou. Protihabsburská pozice se po porážce českých stavů vymstila: přišla ztráta titulu královského města, konfiskoval se majetek a plenilo se. Roku 1623 kupuje Tachov velitel císařského vojska Jan Filip Husmann z Namedy. Jeho éra nepatřila k nejšťastnějším: poddanské město trpělo, nuceně se obracelo na katolickou víru a je germanizováno. Navíc zuřila třicetiletá válka. A tak se tu od roku 1641, během pouhých sedmi let, prošla hned čtyřikrát švédská armáda. A zase ničila, pálila, vraždila, kradla a znásilňovala.
V 17. století Tachov koupili Losyové a o století později pak Windischgrätzové. Město a okolí začalo opět vzkvétat. Patřilo mu na padesát okolních vsí. Před 2. světovouválkou žilo v Tachově asi sedm tisíc lidí, když po válce "zmizelo" německé obyvatelstvo, klesl počet téměř na polovinu. Noví Tachované se začali rekrutovat z lidí, kteří přicházeli v rámci řízeného osídlování pohraničí. Navíc zde dlouhá léta fungovala velká vojenská posádka. Dnes má Tachov kolem 13 tisíc obyvatel.

Kouzlo starých hradeb
Jsou okamžiky a zákoutí, kde v Tachově zapomenete na ohyzdnou výstavbu ze socialistických let a budete se jen a jen kochat. Taková místa skýtá především bezprostřední okolí hradeb - mohutného kamenného opevnění, které se zachovalo na české poměry nezvykle dobře. Opevnění města pochází z poloviny 14. století (možná vzniklo již kolem roku 1300) a kdysi bylo osázeno 26 štíhlými věžemi. Dodnes jich zůstalo šestnáct. Hradby jsou vysoké osm metrů a obkružují historický střed města.
Srdcem Tachova je mírně svažité náměstí Republiky. Tady i v jeho bezprostředním okolí se zachovalo několik domů s gotickými základy a renesančními štíty. Najdeme tu však i další chráněné objekty, především domy z 18. a 19. století.
Nejvýraznější stavba se nachází takřka pár metrů nad náměstím. Je jí krásný a veliký arciděkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie. Gotické bazilice ze 14. století vévodí především vysoká hranolová věž. Navzdory pozdějším úpravám z chrámu stále čiší stroze pompézní duch gotiky.

Kostel za kostelem
Tachov je město, které můžete projít za hodinu či za víc, pokud k občerstvení využijete některou z mnoha zahrádek u zdejších podniků. Stejně vás však trochu překvapí, že snad ani ne padesát metrů za velkým kostelem stojí další svatostánek. Hřbitovní kostelík sv. Václava je nejstarším tachovským kostelem, který stával zřejmě již před založením města. Dnešní goticko-renesanční podoba pochází ze 16. století. O dvě století později byl zrušen a po čase ho koupili Windischgrätzové, aby z něj učinili rodinnou hrobku. Ostatně je zde pohřben i nejslavnější z nich, generál A. Windischgrätz, který potlačoval pražskou revoluci v roce 1848. Vnější zdi kostelíka lemují staré náhrobní kameny z někdejšího hřbitova, patřící významným tachovským měšťanům.
Vyjdete-li od kostelíka za hradby, ocitnete se ve svahu u hlavní silnice procházející městem a v dolíku pod sebou spatříte další významnou památku. Bohužel její umístění na rušné křižovatce není právě povznášející. Stavba sama ale rozhodně ano. Někdejší františkánský klášter (a přilehlý kostel sv. Máří Magdalény) pochází z konce 17. století, řádoví bratři ale dorazili do Tachova již v roce 1466 a usadili se na stejném místě. Dnes zde sídlí Muzeum Českého lesa.

Upozaděný zámek
Hradby i kostel jej svou nápadností zastiňují. Ale jen kousek od náměstí stojí zámek. Vznikl na místě přemyslovského hradu, z něho se ostatně ve sklepích zachovala část zdiva. Klasicistní podobu zámku vtiskla přestavba z přelomu 18. a 19. století financovaná majiteli z rodu Windischgrätzů, kteří zde sídlili až do roku 1939. Po válce zámek chátral a uvažovalo se o jeho zrušení. Naštěstí se tak nestalo. A tak, i když dnes neslouží jako prvořadá turistická atrakce - sídlí zde městský úřad - zůstává krásně zrekonstruovaná stavba ozdobou města.
Z dalších památek byste si ještě neměli nechat ujít Husmannův mlýn, stojí kousek od zámku. Založil ho někdejší majitel Tachova, což ostatně dokládá jeho znak s letopočtem 1645 na renesančním štítu v průčelí jinak barokní budovy.

Mohyly a památníky
Na tak malé město tu najdete poměrně dost památníků. Ale, jak už bylo řečeno, dějiny se tu procházely. Prvním a nejčerstvějším je pomník osvobození americkou armádou 3. května 1945, který najdete v parčíku u hřbitovního kostelíka. K tragičtějším chvílím stejné války se pojí další památník. Na severním okraji města se na konci vilové zástavby nalézá pietní místo s mohylou. Sloup s trnovou korunou na návrší připomíná 232 obětí pochodů smrti, které ke konci války procházely územím Tachovska. Nacisté při nich vraždili poslední přeživší z koncentračních táborů, které museli vyklidit před postupujícími spojenci.
Za rozhodně nejohyzdnějším pomníkem se musíte vypravit na druhý břeh Mže. Na kopci zvaném Vysoká tu za místní minisjezdovkou s vlekem stojí zchátralé betonové prostranství, jemuž vévodí tři betonové sloupy. Jen kalich na jednom z nich napovídá, co socialistický umělec zamýšlel. Má to být bitva u Tachova, při které husité v roce 1427 slavně zvítězili.
Na stejné straně řeky, ale blíže k centru, najdete pomníček nejmenší. Ve stinném háji kousek od silnice se nachází starý židovský hřbitov. Založen byl již v 15. století. Kamenné stély vyčnívají ze zelené trávy a prostá deska u hřbitovní zdi upomíná na židovské oběti holocaustu pocházející z města. Nebýt ohyzdné ubikace nalepené přímo z jedné strany hájku, bylo by to krásné a medidativní místo.

Oznámení:

-